Rozhovor s Álou a Koljou
Proč ses přihlásil/a do soutěže?'
Ála: Protože ráda zpívám
Kolja: Protože umím zpívat a taky kvůli třídě
Kdo se ti zdá jako favorit?
A: Anička a Kolja
K: Nevím, protože nevím, kdo se přihlásil
Proč sis vybral/a tuto píseň?
A: Mám ráda pomalé písně (zpívala Zámek z Bídníků)
K: Protože se mi líbí (zpíval Gavroche z Bídníků)
Jaký je tvůj nejoblíbenější zpěvák?
A: Marek Eben
K: Karel Gott, Marek Eben
Myslíš si, že vyhraješ ty a proč?
A: Myslím si, že nevyhraju, protože moc řvu.
K: No, možná vyhraju, ale myslím, že to bude velmi těžké
Jaké máš rád/a jídlo?
A: Mám jich víc, nejvíc mi chutnají špagety
K: Mám rád řízek s bramborovou kaší
Co tě baví?
A: Kreslím, zpívám a poslouchám hudbu
K: Hraju fotbal
Jak ses cítil/a, když se radila
třídní porota?
A: Byla jsem strašně napnutá, ale nevadilo by mi, kdybych nepostoupila.
K: Měl jsem trému
Děkujeme za rozhovor
Kryštof a Pavel
Rozhovor s vítězkou - I.stupeň
Jak se jmenuješ a do jaké třídy
chodíš?
Jmenuji se Aneta Pelcová a chodím do 4.A
Počítala jsi s vítězstvím?
Ne, vůbec ne
Koho jsi tipovala na vítěze a proč?
Nevím, všichni se mi zdáli dobří.
Jak dlouho ses na soutěž připravovala?
Asi týden.
Jaká je tvá oblíbená zpěvačka?
Helena Vondráčková
Chceš být sama jednou slavnou
zpěvačkou?
Ani ne...
Jaké máš koníčky?
Ráda zpívám a ráda tancuji
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Mám ráda svíčkovou.
Těšíš se na prázdniny?
No jasně a moc
Děkuji za rozhovor
Kryštof
Rozhovor s vítězkou II. stupeň
Jak se jmenuješ a do jaké třídy
chodíš?
Vy mě neznáte??? Jsem Zuzka Postránecká z 9.A.
Jak se cítíš po výhře?
Strašně (smích)
Chceš něco sdělit těm, kteří chtějí
být zpěvákem nebo zpěvačkou?
Myslím, že to budou mít těžké.
Jak ses cítila, když se porota
radila?
Ani jsem se na ně nekoukala.
Kolikátá to je soutěž, které ses
zúčastnila?
Asi už stá (Zuzka se zase směje)
Jak si se cítila na začátku soutěže?
Dobře.
Měla jsi trému?
Obrovskou
Děkuji za rozhovor
Pavel
Evropská unie - projektové vyučování 7.5. 2004
7. května
jsme se ráno sešli ve třídě v neobvyklých rolích. Stali jsme se na ten den
zastupiteli (či prezidenty) jednotlivých států EU. Připravili jsme si cedulky se
jménem a vlajkou, před sebe jsme položili vlajku "své" země a za konferenčním
stolem začalo naše dnešní vyučování. Dnešnímu dni bylo přítomno také několik
rodičů.
Do třídy přišel "Romano Prodi", který konferenci předsedal. Nápadně byl opět
podobný panu učiteli. Kolik ten má dvojníků :-) Každý jsme se představili, řekli
hlavní město svého státu a obdrželi texty o našich zemích. Chyběla tam ale
některá písmenka, tak jsme je museli doplnit.
Následovalo řazení jednotlivých států dle rozlohy a později také dle počtu
obyvatel. V konferenční přestávce jsme se zúčastnili tipovací soutěže o výsledek
MS v hokeji. Vytvořili jsme nejprve grafy s počty vstřelených i obdržených
branek a s počtem bodů. Následovalo tipování. i na to jsme vytvořili graf. Teď
již víme, že jediným správně tipujícím byla Simča.
Po tipování pokračovala konference přednáškou předsedajícího, kterou jsme celou
psali. Následovalo čtení referátů o jednotlivých zemích. Hymnu EU jsme si
všichni také zapsali a naučili se ji zpívat. Rozloučili jsme se, ocenili přínos
dnešního dne a těšili se na víkend.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
S určitými - nepopsatelnými - obavami se blížily ony dny, kdy jsem se měl zúčastnit finálového klání Ámosů. Rozumově jsem sice věděl, že "o nic" nejde, ale přesto se s blížícím finále tréma zvětšovala. Byla podporována především ujišťováním mého okolí, že určitě vyhraju... Odpovídal jsem tak nejasně...
Ve čtvrtek 25.3. jsme měli sraz s ostatními v hotelu v Dlouhé ulici. Přišel jsem jako první. Když dorazili ostatní Ámosové, tréma ze mě pomalu začala opadat. Slávek Hrzal (ředitel ankety z Dětské tiskové agentury) nás informoval o tom, co nás v nejbližších dnech čeká. Jarka ze Zlína nás chtěla před chladným počasím ochránit vlastnoručně pálenou hruškovicí. Ale já na ten alkohol moc nejsem... Zdálo se mi, že na mě ostatní koukali tak trochu divně, ale věřte mi - jsem normální, jenom mi to nechutná :o)
Naše kroky nejprve směřovaly na Staroměstskou radnici. Po přivítání radním panem Janem Slezákem jsme absolvovali prohlídku prostor radnice.
Dost jsem se těšil na koncert do Národního divadla. Měli jsme rezervované místo do první řady doprostřed, což se nám nestává často. Před měsícem jsme v ND seděli úplně nahoře v poslední řadě na druhé galerii a za několik dnů takový posun:o). Koncert se nám moc líbil, mistr Dvorský pěl opravdu famózně.
|
Po skončení šli všichni Ámosové společně s organizátory na večeři do slovenské restaurace Tatry, kde jsme dostali krásné figurky. Moc mi nesedla cimbálovka, která doprovázela konzumaci plátku masa s brambory. Kolem jedenácté mě začala bolet hlava a to jsme měli teprve všechno před sebou. |
|
Moc klidně jsem nespal, stále jsem promýšlel, jak zajistit mikrofony, aby rozhlas zachytil to podstatné. V pátek ráno jsem šel jako obvykle do školy, s dětmi jsme si zazpívali třídní hymnu a zůstávající děti jsem rozdělil do sousedních tříd. S účinkujícími a rekvizitami jsme vyrazili směr Kongresové centrum.
Celé dopoledne mě provázela nervozita, neboť se stále jen čekalo. Moje druháky to už nebavilo a tak jsme si občas hráli slovní hry. Zkouška mých vystoupení trvala jen krátce - v noci jsem to s mikrofony vymyslel vskutku dobře:o). Asi hodinu před finále dorazila Martina s Ondrou. Ondrášek měl píšťalku; říkal, že mi bude fandit a když vyhraju, tak bude dělat kotrmelce. Jeho pohodička mě uklidňovala:o).
|
Těsně před začátkem finále
jsem šel všem kolegům Ámosům podat ruku a popřát jim, ať si zlomí vaz.
Myslím, že volné disciplíny mi vyšly tak, jak jsem si představoval. Jen s
tou otázkou o první puse mě organizátoři dostali, fakt si to
nepamatuju. |
|
|
|
Před vyhlášením výsledků jsem si byl vědom toho, že může vyhrát kdokoliv z nás a vždy by to byla spravedlivá volba. Poté, co mě vyhlásili jako Dětského Ámose, mi problesklo hlavou, že to je to nejvíc, co můžu dostat. Měl jsem velikou radost! Byla by velká náhoda, kdyby i dospělácká porota vybrala mě. Naklonil jsem se k holkám Ámoskám a ptal jsem se jich, kde to vlastně teď jsme? Na Zlatém slavíkovi??? Tenhle můj žertík přeskočil zřejmě i do myšlenek doktora Cimického, když prohlásil že "Zlatým slavíkem se stává..." Všichni se smáli. Vzal to pak rychleji a už jsem slyšel radostné hurá v sále! Za chvíli mi byla na hlavu nasazena koruna, dostal jsem žezlo a byl jsem směrován ke královskému trůnu. Novináři se ptali, kamery jely, seběhli se ke mně moji druháci, jejich rodiče, moji bývalí žáci už z druhého stupně i moji první žáci, co jsou letos už plnoletý... Všichni mi gratulovali a radovali se spolu se mnou... Díky všem - dětem, rodičům, ..........Byla to pro mě hezká chvíle. Hodně mě potěšilo, když mi chodili gratulovat ostatní Ámosové a jejich děcka. Jeden z nich mi dokonce tajně prozradil, že mi fandil. Byla to pro mě ukázka toho, že v této soutěži nešlo o rivalitu, ale o vyzdvižení našeho učitelského povolání. Přeju si, aby byl pro žáky právě ten jejich kantor vždycky tím nejlepším. |
|
|
|
|
|
Po krátkém občerstvení a neustálém fotografování (už mi dokonce přestalo vadit) jsme jeli domů, kde jsme ještě trochu oslavovali s přáteli.
Probuzení do soboty po slavném finále bylo velmi příjemné. Oddechl jsem si, všechno bylo za mnou a tak mi ani nevadilo, když mě už v šest hodin ráno probudil Ondra slovy: "Tatínku, jsi Zlatý Ámos!"
| V jedenáct hodin jsme byli v rámci programu na prohlídce Obecního domu. S prázdnými žaludky jsme se pak přesunuli do Muzea voskových figurín u Karlova mostu. Potkal jsem se tam přímo s Janem Ámosem. Ani se nezlobil, když jsem se s ním vyfotil. |
|
Na Kantorský bál jsem se těšil už dlouho před finále, protože s Martinou moc rádi tancujeme - dokonce jsme se poznali v tanečních.
|
|
Brzo po sedmé hodině zaznělo Gaudeamus igitur a paní ministryně mi nemilosrdně narazila na hlavu korunu, žezlem mě pasovala Zlatým Ámosem a předala šerpu. Za chvíli jsem měl šerpy tři - navíc ještě jako Dětský Ámos a Ámos Microsoftu. |
Následovalo sólo s paní ministryní, kapela zahrála waltz a my jsme - raz, dva, tři, raz, dva, tři - začali s výukou tance. Moje žákyně byla velmi učenlivá a v druhé půlce skladby již tanec skvěle zvládala. Pochválila mě, že jsem jí dobře metodicky vedl. Musím se přiznat, že jsem si s ní velmi hezky pohovořil.
Pak začal kolotoč rozhovorů a fotografování. Snažil jsem se provést přítomné kolegyňky ámosky i kolegyně ze školy, ale nestíhal jsem... Tak se omlouvám, jestli to vypadalo, že jsem na někoho zapomněl. Kdepak nezapomněl...
Na setkání se sponzory jsem si moc pěkně popovídal se svým předchůdcem v ámosovské funkci, profesorem Liborem Sládkem. Pak jsem si chtěl konečně něco zakousnout, ale ještě jsem se musel fotit s...., pak ještě s.... a pak rozhovor a pak už bylo všechno snědeno.
Ostatní kolegové ámosové si pohromadě něco povídali u stolu, Míša mávla rukou, všichni se ke mně seběhli a dali mi jedenáctinásobného hobla. Další důkaz fajn atmosféry mezi námi.
Následovalo vyhlášení Ámose - sympaťáka, o kterém rozhodovali návštěvníci plesu hlasováním podle fotek. Vyhrála Jarka Mullerová ze Zlína. Rád jsem jí dovedl na pódium.
Možná jsme přítomné překvapili, když se ozvaly zvuky kankánu a naše šestice (Petr s pochroumanou nohou byl již doma) neohroženě vtrhla na parket a předvedla narychlo secvičenou kreaci ukončenou hromadným pádem.
Po tanečním orchestru ještě vystoupili Josef Zíma, Pavlína Filipovská, Dalibor Janda a Rolling Stones Revival Band Prague.
Z plesu jsme odcházeli úplně poslední, i šatnářky už byly pryč.
Uléhal jsem okradený o jednu hodinu, unavený, vyčerpaný, ale bohatší o krásné zážitky těchto dnů.
Svobodné Narnijské učení
Skvělé divadelní představení
