Londýn

Londýn

Můj londýnský deník aneb Malý český učitel ve velkém světě

fotogalerie pod článkem

28. 4.
Ráno proběhlo téměř obvykle jako každé jiné, studená sprcha, cvičení… Jen oblečení se trochu vymykalo. Konference totiž vyžadovala vzít si s sebou oblek, který bylo lépe převážet na sobě než složený v tašce.
7:35
Odvedl jsem Ondráška do školky a krásně jsme si zamávali. Už teď se na něj těším…
7:45
Ještě si beru ve škole nějaké obrázky, fotky. Dostal jsem od paní ředitelky na cestu dvě tatranky.
8:00
Na úřadě MČ Praha 4 v Táborské jsem s vyzvedl několik propagačních materiálů. Tož reprezentace je reprezentace…
9:45
Dorazil jsem na letiště, je tu mumraj a chaos. Jak se v tom všem vyznám? Po třech dotazech – zatím mluvím česky – se dostávám k letenkám a pak k pasovce. Následuje téměř tříhodinové čekání. Sedím, procházím se, čtu si noviny, Halíka, anglické větičky. Pak se rozhoduji, že si zajdu do místní samoobslužné restaurace. Chtěl jsem si dát oblíbený smažák, ale neměli ho. Pizza se šunkou a žampiony byla moc kečupová… Nevím, jestli před odletem je to pravé. Musím tedy jít, jak Angličané říkají – do koupelny…
12:15
Čekám… Prohlédli mě od hlavy k patě, i pásek jsem si musel sundat. Kalhoty nespadly. Vzal jsem si radši čtyři Neuroly. Chvilkama mám strach. Snad to se mnou nesekne…
12:20
Mísí se ve mně pocity Antoina, který létání miloval a zeměpisce, který seděl za svým stolem a nikdy jej neopouštěl.
12:21
Už pouští do letadla. Lidé vstávají… Čekám, nemusím být všude první… Vchod B8.
12:30
Sedím v letadle a nemám vůbec strach – teď pěkně kecám. Letušky mluví anglicky, bojím se… Za 4 minuty startujeme… Pouštím si discmana. Mluví pilot, stejně mu nerozumím…
29.4.   0:24 GMT
Až teď se dostávám k dalším zápisům. Před letem nás připravovali na krizové situace. Měli to moc hezky nacvičené, ale klidu to nedodalo… Na počátku letu mi bylo líto se nedívat, tak jsem sledoval start. Ještě jsem před dvě týdny byl se třídou na pouti – měl jsem průpravu… :o) Díval jsem se z okna – jediné místo, které jsem poznal, byly Lidice. Pak už jsem vnímal jen políčka a beránky mráčků. V oblacích se letadlo cukalo, jakoby jelo po dálnicích v NDR. Po hodině letu – moře. Hezký pocit – moře mám rád… Přesunutí času o hodinu zpět - GMT. Hostesku v modré košili jsem našel, čekal jsem větší kóču :-(. Ta mě předala řidiči BMW. Nabídl mi místo vpředu, tak jsem si automaticky sedl doprava, jak jsme zvyklí u nás. Řidič mi se smíchem nabízel klíčky od řízení :o) Něco přes dvě hodiny nás vezl do hotelu, kde jsem se ubytoval. Luxus. V šest hodin jsme měli setkání s panem Kačmářem z českého Microsoftu. Vyrazili jsem do města. Tower, Tower bridge, Big Ben, obří kolo, Napoleon, sídlo Scotland Yardu, autobus Double Decker, metro…
V čínské čtvrti jsme zabloudili do jedné restaurace a dali večeři – rybí polívka, mořské řasy ,zelenina, šest druhů masa, aperitiv, orestované banány – výborně jsme si pochutnali :o) Mí kolegové – pí prof. Zdeňka Hamhalterová z gymnázia Arabská a p. prof. Libor Basel z odborného učiliště z Otrokovic jsou velmi milí. Jdu se osprchovat, nebudu šetřit vodou – tady to nejde do žumpy jako doma…
5:30
Probudila mě SMSka od Martinky, už nemůžu zabrat… Jdu si zaplavat do bazénu.
10:00
Jsem na konferenci. Celodenní program přede mnou.
Ranní plavání od šesti do sedmi bylo super – vzpomínal jsem na školu v přírodě v Podhradí a místní bazén. Následovala snídaně - jídla bylo plno, času málo, místa v žaludku po včerejší večeři taky moc ne.
10:15
Ve fotbalovém klubu Charleton Atletic Club. Konference zahájena. Angličané se snaží být ve vstupních projevech vtipní a dokonce jim občas rozumím :o) říká se, že kdo rozumí vtipu v cizím jazyce, rozumí dobře cizímu jazyku… :o) Tak se směju…
10:35
První přednášející používá obrázky J Napadají mě při poslouchání nové nápady, co by se dalo využít při mé práci. Sedím proti klimatizaci a fouká na mě.
11:30
Klimatizace fučí víc a víc; budu mít brzo zatuhlou pravou část krku.
12:50
Oběd.
14:30
Při přednášce po obědě nezvládám být pozorný a mnohokrát mi spadla hlava…
15:05
O přestávce sledujeme my Češi chlapi chlápka, jak lajnuje čáry na fotbalovém hřišti.
16:25
Poslední přednáška ministra školství z Izraele.
1.5. 9:50
Až teď se dostávám k psaní, pokusím se o malou retrospektivu. (viz Cimrman: tak takové to tedy bylo…)

Ve čtvrtek jsme se po pracovní části přesunuli do panství z 15. století – Eltham Palace, který prý hostí „elitní společnost“. Tady jsme měli připravenou slavnostní večeři. Byla to „snobárna na druhou“, ale krásná J… Mně se to tedy líbilo. Cestou k paláci krásný anglický trávník s rozkvetlými tulipány, narcisami a já nevím ještě čím vším. Prohlédli jsme si celé panství (včetně ložnic a koupelen…). Prošli jsme si krásné zahrady a přesunuli se do velkého sálu, který připomínal prostor chrámu. Zde bylo pro všechny prostřeno. Připadal jsem si jako na slavnosti ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard, jen jsem neměl jasno, kdo je Fantomas….

Po návratu do hotelu jsme si šli ještě sednout do baru (já na kolu). Náš „šéf“ se úžasně bavil se svými anglickými kolegy, Libor si pochutnával na pivku, což mu rozvazovalo sympaticky jazyk, Zdeňka byla decentně společenská (jako vždy) a já měl co dělat, aby se mi nezavřely oči a nespadla hlava… Když se se mnou někdo bavil, tak jsem přikyvoval mžouraje očima, což vzbuzovalo dojem, že nerozumím… Ale nebyla to pravda… V noci jsem nebyl schopen už nic napsat (což už milý deníčku víš) a šel jsem spát.

Ráno (pátek 30.4.) opět v 6 hodin bazén – 1,5 km, perlička a následně lehká snídaně (jahody). Odsun do fotbalového klubu, kde dnes pokračuje konference - tentokrát prezentacemi prací jednotlivých učitelů. Traffic jam v Londýně je skutečně big a také se mi zdá, že londýnští řidiči autobusů rádi bloudí, couvají, vracejí se tam, kde už dávno byli….

Prezentace tedy začala o hodinu později. Zdálo se, že má prezentace některé kolegy zaujala natolik, že posílali další…. Dokonce na mě poslali nějakého novináře z „nevímjakých“ novin a ten se mnou dělal rozhovor. Na prezentace bylo dle mého názoru málo času. Škoda.

Po obědě ještě představení nového „produktu“ Microsoft Innovative teachers… Pak mě už opustili kolegové z Čech (odlet) a já musel zůstat sám. Sám ve velkém Londýně. Čekal jsem na bus do hotelu a seděl vedle ministra školství Izraele; prohodili jsme pár slov a já mohu prohlásit, že naší Petře to sluší víc J.

Při cestě do hotelu jsem v busu usínal. Seděl jsem vedle Poláka, který se chtěl anglicky bavit. Když mi spadla hlava na jeho rameno, pochopil, že se mnou nebude žádná řeč…

Bus-sleeping mě posilnilo natolik, že po převlečení jsem se vypravil odhodlaně do centra Londýna. Překvapilo mě, že jsem si počínal celkem suverénně. Možná proto, že jsem byl patřičně mapově proškolen Zdeňkou. Vláčkem jsem se přesunul k Toweru. Metrem pak k Westminsteru: Houses of Parliament, Westminster Abbey, Westminster cathedral. Před ní mě oslovila nějaká pěkná mladá Angličanka. Dělala nějaký průzkum. Zjistila, že se mnou nic nepořídí. Po prohlídce katedrály jsem se této sympatické průzkumnice zeptal, jak se dostanu k Buckinghamskému paláci. Trochu mě překvapilo, že to nevěděla. Pochválil jsem tedy její vzezření a vydal se tam dle mapky od Zdeňky sám. Bylo to asi 7 min cesty. Stráž hlídající palác mi připadala trochu srandovní. Pořád zvedala kolena a přehazovala si svůj „kulomet“ z ruky do ruky. Líbil se mi sloup Victoria před palácem. Napsal jsem Martině SMS, aby trochu záviděla, nechal jsem se vyfotit Japonským turistou a vypravil se do obchodní zóny (Oxford Street). Koupil jsem tam Ondrovi model autobusu a mířil do Soha – sídla neřestí….

Cesta mě ale zavála jinam a já seděl ve ¾ na 8 v Queen’s theatre na muzikálu Les Miserables. Zážitek je nepopsatelný – EXCITING….

1.5. se probouzím s Martinkou v jedné unii – Evropské. Bazén, dvojitá perlička, snídaně. Při snídani jsem nechtěl být zrovna skromný (vždyť noc v tomhle hotelu přijde na 8000,- Kč)…. Balení …. Tak takové to tedy bylo…

1.5. 10:45
Ano, takové to tedy bylo. Za ¼ hodiny opustím hotel a za 4 hodiny Londýn. Hodnocení? Zážitek, zkušenost, setkání, ocenění, skvělé divadlo….. Akci hodnotím kladně jako povzbuzení do další práce….
13:45
Sedím na letišti. Pásek, hodinky, batoh i já jsme úspěšně prošli kontrolou… Na letiště mě vezl řidič, který se skvěle vyhnul trafficu i demonstraci… Ještě k odjezdu: U recepce po mně chtěli 145 liber za poslední noc. Vysvětlil jsem jim, že vše hradí Microsoft. Naštěstí tam byla Sarah z MS a ta vše urovnala. Odbavovala z hotelu všechny účastníky. Byla velmi usměvavá, i když tvrdila, že tu je už od 2:30.
14:35
Sedím teď v letadle, ještě větším než to, které nás sem přivezlo…. Sedím vzadu směrem do uličky. Čtu si „The Daily Telegraph“. Abych vypadal důležitě J

17:30 SEČ
Pomalu se blížíme ku Praze. Let nebyl tak skákavý; Boeing 767 je asi lepší… Asi jsem překonal strach z letadel. Měl bych brzo někam letět. A to je konec mého deníčku.

Tak takové to tedy bylo….

nahoru